Zeměmi, které již v září minulého roku přednesly návrh cenového stropu týkající se dovozu ruské ropy, byly USA, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie a Japonsko. Ke společnému prohlášení se přidala i Evropská unie[1] a také Austrálie. Dohoda byla schválena v prosinci loňského roku, jen několik dní před tím, než vstoupil v platnost také celoevropský zákaz dovozu ruské surové ropy po moři. Ostatní země, které se přihlásí k návrhu zemí G7, pak mohou nakupovat ropu a ropné produkty přepravované po moři, ale pouze za stanovený cenový strop nebo i méně.[2]

Před válkou v roce 2021 směřovala podle Mezinárodní energetické asociace více než polovina ruského exportu do Evropy. Největším dovozcem bylo Německo, poté následovalo Nizozemsko a Polsko. Od počátku válečného konfliktu se Evropa snaží co nejrychleji vymanit nejen ze závislosti na ruské ropě, ale i plynu. Spojené státy se rozhodly vývoz těchto komodity zastavit úplně. Velká Británie pracuje na postupném ukončení importu zmíněných ruských komodit.[3]

Ruská ekonomika je oslabená

V reakci na další přitvrzující sankce Kreml prohlásil, že cenový strop nebude akceptovat a pohrozil zastavením vývozu ropy do zemí, která opatření přijímají.[4] Podle americké ministryně financí Janet Yellenové mohou další sankce výrazně omezit finanční schopnost Ruska. „Vzhledem k tomu, že je ruská ekonomika již oslabená a její rozpočet se stále více natahuje, cenový strop sníží Putinův nejdůležitější zdroj příjmů,“ uvedla ve svém prohlášení. [5] Obavy z narůstajících cen pohonných hmot se nenaplnily. Jednotlivé země se totiž stihly předzásobit.[6]

Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov ve svém prohlášení naznačil, že se Rusko cenovým stropem příliš netrápí. Jeho výše totiž podle jeho slov odpovídá současným tržním hodnotám. Budou tak moci prodávat ropu jako doposud. I proto se evropské země snaží přijít na mechanismus, díky kterému by mohly výši cenového stropu projednávat každé dva měsíce.[7]Ukrajinský prezident Volodmyr Zelenskyj zkritizoval sankce jako nedostatečné. Podle jeho slov měl být cenový strop snížen alespoň na polovinu, aby dokázal opravdu poškodit ruskou ekonomiku.[8]

Chce to trpělivost

Podle odborníků na mezinárodní politiku jsou sankce během na dlouhou trať a vyžadují trpělivost. Největším problémem je, že ve světě nepanuje shoda. Rusko se bude snažit hledat spojence u mocných zemí jako je například Čína.[9] Odbyt ropy by ale mohl putovat i do Indie. Tamní ministr energetiky Hardeep Singh Puri sdělil médiím, že země bude nakupovat ropu odkudkoliv, protože má morální povinnost vůči indickým spotřebitelům.[10] Tyto země však mohou naopak těžit z nepříznivé situace Ruska a využít limitu ve svůj prospěch.[11]

Rusko je na západních trzích a obchodování ekonomicky závislé. Putin v reakci na opatření nakoupil tankery, kterými chce rozvážet ropu po celém světě. Z ekonomického hlediska se mu však tento krok dlouhodobě nevyplatí. Podle analytika výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka je zastropování cen významným krokem a země tak svou strategií pokračují ve „vyhladovění“ Ruska.[12]

Částečné embargo se netýká Česka

Dalším důležitým krokem, který by mohl Kreml významně zasáhnout, je dlouho očekáváné částečné unijní embargo na ruskou ropu, benzin a další ropné produkty, které začalo platit 5. února letošního roku.[13] Prozatím má časově neohraničenou výjimku Česká republika, Slovensko a Maďarsko, přes který vede ropovod Družba. Rafinérie v českém Litvínově jsou totiž stále ve velké míře závislé na zpracování této suroviny z Ruska.[14]

Jak moc ekonomické sankce ovlivní schopnost Ruska nadále vést válku na Ukrajině není jasné. Země jako Írán či Severní Korea jsou pod sankcemi dlouhá léta, a přesto u nich nedošlo k větší politické změně. Hlavním cílem je podle odborníků nyní to, aby bylo pro Kreml stále těžší válku ekonomicky zvládat. Důležitým faktorem je také to, jak sami Rusové ozbrojený konflikt s Ukrajinou vnímají. „Válka se skutečně začíná stávat nepopulární, proto postupně mizí i z ruských obrazovek,“ dodává Pavel Havlíček.[15]