Ukrajinská mediální krajina byla před válkou velmi rozmanitá. I když na trhu existovala nezávislá a kvalitní média, většinu mediálních domů vlastnili oligarchové. Po začátku ruské invaze na Ukrajinu vytvořili hlavní zpravodajské kanály jeden společný – United News #UARazom. Společně ji provozují ukrajinská veřejná média – televize Suspline a Rádio Ukrajina, dále soukromé mediální holdingy 1+1 Media, Inter Media Group, Media Group Ukraine, Starlight Media a také Ředitelstvím televizních a rozhlasových programů, která patří k Nejvyšší radě Ukrajiny, což je ukrajinský zákonodárný orgán. Původně parlamentní kanál Rada TV se transformoval na válečný. Zpravodajství vysílá nepřetržitě, vysílatelé se střídají po šesti hodinách. Cílem stanice je podávat jednotné zpravodajství z válečné zóny.

Jednou ze snah informovat o válce a také technologických novinkách ve zbrojařství je videoprojekt Vojenské televize Ukrajiny. Cílovým publikem je armáda. Armádní televizní kanál začal fungovat v roce 2016 kvůli bojům na Donbase. Navazoval na již fungující rádiovou stanici podobného formátu. Obě stanice vznikly jako projekt ministerstva obrany.[1]

Oba projekty financuje ukrajinská vláda a značné prostředky na jejich provoz vyčlenila i ve státním rozpočtu na rok 2023. Financování je jinak pro média s ukrajinskými vlastníky bolestivé místo. Často si nemohou dovolit platit ani vlastní novináře, kteří v mnoha případech vykonávají svou práci bez nároku na finanční odměnu. To, že jsou média na Ukrajině v současnosti velmi prodělečným segmentem, ukazuje i případ nejbohatšího Ukrajince Achmatova. Ten se v červenci rozhodl předat licence své televizní společnosti Media Group Ukraine státu. Kromě toho, že je tato společnost zakládajícím členem společného televizního zpravodajství United News, spadá pod ní 10 televizních stanic a několik tištěných médií.[2]. Achmetov své překvapivé rozhodnutí zdůvodnil nedávno schváleným zákonem, který má omezit vliv oligarchů. Není však vyloučeno (a experti se na tom shodují), že hlavním důvodem mohou být i finance. Podobný krok učinil i bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Válka v přímém přenosu

Zásadním (a také nejlevnějším) zdrojem pro novináře jsou sociální sítě, především Telegram a Twitter. I kvůli tomu je válka na Ukrajině novým mezníkem v žurnalistice – jedná se o první konflikt, ve kterém hrají sociální sítě tak významnou roli při informování. Autory příspěvků jsou nejčastěji občané Ukrajiny nebo vojáci na obou stranách konfliktu. To pomáhá tvořit obraz o realitě na frontě i mino ni. Velké množství videí ale také znamená velké množství dezinformací. V souvislosti s Ukrajinou se používají například videa z bojů na Donbase před několika lety, z Krymu, Čečenska nebo ze Sýrie. Speciálně na Tik Toku [3] se šíří videa například z počítačových her nebo dokonce air soft zápasů. Tato videa mají až několik desítek milionů zhlédnutí.

Díky hojnému videoobsahu, investigaci a počítačovým technologiím, je možno velmi podrobně monitorovat situaci v jednotlivých oblastech. Investigativní skupina Bellingcat. Spolu s novináři z The Insider a Der Spiegel nedávno zveřejnila fotografie Rusů, kteří odstřelují ukrajinské civilní oblasti[4]. Odkryli fotografie a životopisy více než třiceti lidí. Využívali přitom jen volně dostupné zdroje a také data, která zakoupili na ruském černém trhu. Skupina Bellingcat je známá svou schopností přesné geolokace na základě pouhé fotografie,[4] právě tato metoda byla klíčová pro vypátrání pracovníků armádního výpočetního střediska. Cílem projektu je ukázat tváře i jiných lidí, než je Putin, Lavrov a další špičky ruského režimu. 

Materiál z fotek a videí může často pomoci i armádám k lokalizaci nepřátelských jednotek. V dubnu například zničila Ukrajinská armáda minomet u města Rubežnoje v Luhanské oblasti. Jeho polohu Ukrajinci pravděpodobně zjistili z televizního vysílání[6] kanálu Russia 1.[7] Ukrajinská armáda si toto riziko uvědomuje, i proto mají novináři, kteří na válečné území přijíždějí, stanoveny přísné podmínky pro to, co smí natáčet a kde přesně se mohou pohybovat.

Cenzura, nebo zdravá opatrnost?

Nejprve si novináři musí vyřídit akreditaci. Ta reportérům poskytuje určité výhody, mají například dovoleno být venku i po zákazu vycházení.[8] Samotná akreditace je neopravňuje k setkávání se s vojáky na aktivních pozicích, ani nedovoluje vstup do válečné zóny. Pro vojenská témata se musí novinář domluvit s velitelem jednotky, nesmí však natáčet vojenské objekty nebo přesouvání jednotek.

Kontroverzním krokem ukrajinského ministerstva vnitra bylo odebrání akreditací některým novinářům po osvobození Chersonu,[9] mimo jiné z CNN [10]nebo SkyNews. Novináři přijeli do města velmi brzo po odchodu ruských vojsk. Podle ukrajinských úřadů příliš riskovali. Už se koneckonců objevily případy zabitých novinářů na ukrajinském bojišti. Záznamy po osvobození Chersonu ale v drtivé většině obsahují pouze oslavy obyvatel města po odchodu ruských jednotek. Je z nich patrné, že novinářům, ani obyvatelům nebezpečí již nehrozilo. Podle novinářů k odebrání akreditace nebyl objektivní důvod, k navrácení povolení na Twitteru vyzvali i Reportéři bez hranic.[11] Televizní stanice SkyNews akreditaci získala zpět na konci listopadu.[12]