Chata je označení pro základní typ obytného domu s topeništěm (pecí) na Ukrajině.^[5] I přes mnohá regionální specifika můžeme uvést některé rysy charakteristické pro tradiční domy na většině území Ukrajiny: konstrukce domu byla dřevěná roubená, v jižních oblastech hliněná, omazaná hlínou a pečlivě vybílená vápnem zevnitř i zvenčí. V regionu Podolí se některé fasády barvily na modro. Nejčastější byl dům tříprostorový (jizba – obytná místnost, síň – vstupní část, а komora) nebo dvouprostorový (jizba a síň). Střecha bývala došková s výjimkou Polesí, kde převažoval šindel. Časté bylo barevné malování kolem oken a okenic, vstupní dveře zdobila dřevořezba. Střed obytného prostoru domu tvořila velká většinou pestře dekorovaná pec (ukr. пiч). Podél stěn stály lavice a pod ikonami ve svatém koutě (ukr. пóкуть) stůl.

Přestože malovaná velikonoční vajíčka známe z mnoha oblastí Evropy, v ukrajinském prostředí se tento fenomén rozvinul neobyčejně bohatě. Oblíbená velikonoční vajíčka, resp. kraslice zdobené technikou voskované batiky se staly v průběhu 20. století jedním ze symbolů ukrajinské kultury, a to nejprve v ukrajinské diaspoře v Kanadě a USA a po skončení socialismu také na samotném území Ukrajiny. V kanadském městě Vegreville v Albertě, kde většinu obyvatel tvoří Ukrajinci, se každý rok koná ukrajinský festival Pysanka a v roce 1975 tu z hliníkových destiček postavili dvanáctimetrové velikonoční vejce.[5] Další turistickou atrakcí se stalo Muzeum pysanky, které bylo postaveno v roce 2000 v Kolomyji (Ivanofrankivská oblast, západní Ukrajina) a jehož součástí je obří dřevěné vejce vysoké 13 metrů. Sbírkové fondy muzea obsahují 12 tisíc malovaných vajíček z celé Ukrajiny.[7]

Kroje patří k fenoménům hmotné kultury se snad nejpestřejší lokální a krajovou variabilitou. Oděvní typy a zdobení se v rámci jednoho národního celku tak navzájem liší, že je nemožné vést nějaké etnické nebo snad národní hranice například mezi ukrajinskými nebo ruskými kroji. To však není ani naším předmětem zájmu. Důležité pro nás je, že jeden ze zásadní elementů lidového oděvu a textilu – výšivka a konkrétně vyšívaná košile, tzv. vyšyvanka rezonuje v obrovské míře v současné ukrajinské společnosti. Pro Ukrajince představuje jakési koncentrované ztělesnění kulturních tradic a hodnot, navíc se ve veřejném prostoru stala výrazným znakem ukrajinské národní identity, prostředkem sebevyjádření i módní záležitostí, a to v rozmanitých regionálních variantách. V podmínkách informační války i ozbrojené invaze se na vyšívaných košilích vedle tradičních vzorů stále častěji objevují zcela nové vzory se symbolikou boje proti Rusku. Nošením těchto košil ukrajinští muži i ženy dávají najevo, jaké vyznávají hodnoty. Vyšívaná košile pro ně symbolizuje hrdinství, odpor proti agresi a zároveň upevňuje národní hrdost.[8]