České školství se se začátkem nového školního roku potýkalo s velkou výzvou – jak zajistit vzdělávání pro více než 60 tisíc[1] ukrajinských dětí. Po začátku válečného konfliktu na Ukrajině, kdy do Česka přišla největší vlna uprchlíků, byli příchozí umisťováni do takzvaných adaptačních skupin, které sloužily spíše jako dočasné řešení. Děti si v nich osvojovaly základy českého jazyka, setkávaly se s dalšími ukrajinskými vrstevníky, vyrovnávaly se s psychicky náročnou životní situací. Po několika měsících bylo ale jasné, že válka jen tak neskončí, a bylo tedy potřeba vymyslet trvalejší způsob, jak by se vzdělávaly.

Původní a preferovanou myšlenkou bylo přerozdělování dětí do základních škol v regionech, kde uprchlíci žijí. To je nejlevnější a zároveň nejefektivnější způsob, jak napomoci dětem k integraci do nového prostředí. Některé školy měly z přílivu ukrajinských uprchlíků obavu, a to zejména kvůli nedostatku pedagogů a asistentů, kteří v Česku dlouhodobě chybí. Organizace Člověk v tísni společně se sociálními geografy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zmapovali reálné volné kapacity spolu s těmi, které nabídli ředitelé základních škol.[2] K podobným číslům volných kapacit došlo také šetření Ministerstva školství.[3] Taková byla situace v květnu minulého roku. Nakonec se velký počet dětí do českých škol dostat podařilo. Z výzkumu společnosti PAQ Research vyplývá, že zatímco od června minulého roku, kdy do škol chodila sotva polovina ukrajinských dětí, k přelomu letošního roku to bylo již 90 %.[4]

Některá města však na omezenou kapacitu svých škol přeci jen narazila. Například v Kolíně byli nuceni poradit si jinak, vytvořili pro ně zcela novou základní školu pouze pro ukrajinské děti s ukrajinskými učiteli a se specifickými osnovami. Většina učitelek jsou stejně jako jejich žáci uprchlice před válkou nebo příslušnice ukrajinské menšiny, která zde žije dlouhodobě. Výuka probíhá v ukrajinštině, samozřejmostí je ale i výuka češtiny s českými rodilými mluvčími. Prostory pro novou ukrajinskou školu našlo město v budovách dvou středních škol, které se dlouhodobě nevyužívaly. Škola je tedy rozdělena na 1. a 2. stupeň, oba stupně zároveň spolupracují s ostatními základními školami, pořádají společně například sportovní dny nebo jiné akce, kde se mohou děti setkávat.

Vysoký počet ukrajinských uprchlíků v Kolíně není náhodou. U města se totiž nachází druhý největší automobilový závod v Česku, který je velkým zaměstnavatelem místních i příchozích z Ukrajiny. Podobná situace je například i v Mladé Boleslavi, kde se rozhodli řešit nedostačující kapacity základních škol stejným způsobem – tedy zřízením nové základní školy[5].

Zcela jinou situaci však řeší žáci ve středoškolském věku, kteří by podle českého modelu školství měli navštěvovat střední školy. Jedná se o skupinu lidí ve věku 16 až 18 let, kteří v Česku povinnou docházku již nemají, jsou však peněžně a právně nesamostatní. Velké množství z nich pokračuje v online vzdělávání, ke kterému se po začátku války uchýlilo velké množství škol. Podle dat z PAQ Research by jich mělo být téměř 70 %.[6] Pro ukrajinské uprchlíky existuje i možnost nastoupit na jakoukoli českou střední školu, pokud úspěšně složí přijímací zkoušky. Zkoušku z českého jazyka lze nahradit rozhovorem v českém, anglickém nebo ukrajinském jazyce.[7] I tak středoškoláci patří mezi jednu z nejohroženějších skupin, která sem z Ukrajiny přichází. Vlivem situace mohou být totiž nuceni k předčasnému ukončení studia, ať už kvůli složité ekonomické situaci v rodině nebo třeba i právě kvůli neznalosti češtiny. Organizace Člověk v tísni proto zřídila podpůrný stipendijní program.[8]

V současnosti mají příchozí děti z Ukrajiny 90 dní na to, aby se přizpůsobily novému prostředí, pak se pro ně školní docházka v Česku stává povinnou. Do té doby mohou i nadále využívat již zmíněných adaptačních skupin,[9] které mají v současnosti hlavně pomoci připravit děti na nástup do školy. Vše ale záleží na tom, zda je dítě nahlášeno na českých úřadech. Předpokládá se, že reálný počet ukrajinských dětí v Česku je o něco vyšší, než ukazují data. Dítě nemusí být nahlášeno z několika důvodů – některé děti se bez nahlášení vzdělávají distančně z domova, spoustu ukrajinských škol v tom stále pokračuje. Rodiny, které se po ukončení války plánují na Ukrajinu vrátit, ukrajinské kolektivy dokonce často preferují. Některé děti se však nevzdělávají vůbec, a i když pravděpodobně tvoří velmi malou skupinu, je prakticky nemožné je monitorovat.