Recenze filmu: На миг оглянуться…
„Pokud nám po zhlédnutí nějakého filmu, jehož ignorantský režisér nezná jinou než akademickou nebo zábavnou četbu, přesto a bez jakékoli jeho zásluhy vytane na mysli nějaké dílo moderní literatury, znamená to, že mezi touto literaturou a filmem skutečně existují přirozené vazby, které naznačují existenci nejednoho styčného bodu.“[1] Tyto vazby nebo, lépe řečeno, estetické projevy se vyznačují sledem detailů, například na tvář a její geografii. Tvář, ale i gesto jen podněcují, naznačují smysl a každý divák si utváří ten svůj[2]. Jakou roli však plní příběh? „Z obchodního hlediska je příběh nezbytný a navíc je to, dokonce i v ideálním filmu, nutný argument pro nasycení obrazu citem… Cit může vyvstat, zjednodušeně řečeno, pouze z nějaké situace, tedy z nějakého příběhu.“[3]
Zasněný Čutkovskij
Ve filmu На миг оглянуться…, realizovaném v roce 1984 v Oděském filmovém studiu, se režisér Vjačeslav Kolegajev držel stanovených kritérií. Kupodivu věrně, neboť děj je potlačován poetikou obrazů, jež evokují na jedné straně nostalgii po ztraceném dětství a na straně druhé dobrodružný žánr z námořnického prostředí. Narativní stránka díla je poměrně jednoduchá. Přibližuje nám osobnosti sovětské literatury pro děti a mládež Borise Stěpanoviče Žitkova a Korněje Ivanoviče Čukovského.
Čukovskij vzpomínal, že se s Žitkovem vídal v oděském gymnáziu. Ten mu však nevěnoval nejmenší pozornost. Přesto se Čukovskij vyznal, že toužil po jeho přátelství. Žitkov žil v přístavu, scházel se s námořníky a měl vycvičeného psa, který mu nosil pouzdro s houslemi. K navázání kamarádství došlo až tehdy, když si Čukovského drobné lumpárny vyžádaly Žitkovovy pozornosti.[4]
Mladý Žitkov
Po lekci v boxu
Oba chlapce pojí společná touha po poznání světa. Učí se boxovat, ve filmu to nazývají anglickým bojem, a výsledkem je monokl pod okem každého z nich. Běhají bosí po světě, mnoho času tráví u moře nebo putováním po ukrajinském venkově. Žitkov je charakterově velmi sebevědomý a nejednou svého druha komanduje. Je strohý a přesný, kdežto Čukovskij je více poetik a má větší smysl pro humor. Přesto jejich kamarádství nenarušily ani občasné dohady.
Tento hlavní syžet je doplňován dobrodružným líčením ze života námořníků, ve kterém se do prostředí dostává Žitkov spolu se španělským matadorem, kteří oba sloužili na jedné lodi. Zažijí bouři, ztroskotání a jsou nuceni čelit zkorumpovanému kapitánovi.
Konečně třetí dějovou linií je setkání dospělého Žitkova s Čukovským v éře bolševického Ruska. Oba se potkávají jako uznalí literáti a právě tato okolnost spouští oba výše naznačené příběhy. Kromě ústředních postav však oba narativy nic nespojuje. V díle působí jako samostatné příběhy. Jak bylo naznačeno výše, řadí tak film do oblasti dobrodružného žánru, částečně autobiografického díla, plného poeticko-nostalgických reminiscencí, a konečně je zde přítomen jeden prvek z oblasti propagandy. Přítomnosti komunistického režimu napovídá zejména scéna se zavěšováním rudého transparentu v úvodu filmu. Zde se musíme také zmínit o tom, že film měl rovněž výchovný cíl z oblasti literatury, neboť souhrnně a zajímavě přibližuje dva zakladatele sovětské literatury pro děti a mládež.
Sovětská skutečnost
Tento aspekt je však už více méně irelevantní, neboť v osmdesátých letech se sovětský stát nacházel na prahu ideologické vyprahlosti. Nadšení a radost, jež charakterizovaly sovětské rodinné filmy zejména v šedesátých a sedmdesátých letech, se postupně vytratily.[5] Tvůrci se snaží sáhnout po ryze dobrodružném či pohádkovém motivu, při kterém může sovětský divák snít a zapomenout na všední a banální skutečnost života v SSSR, a proto se daří i poetice, jež evokuje něco ideálního, ale osobního. To je podstatný rozdíl od dob předchozích, kdy ideály byly společné a sdílené, respektive kolektivní.
На миг оглянуться… pozbývá rétoriku velkých socialistických děl předchozího období. Podle kritických měřítek, jež socialistický realismus zastával, je nutné nezapomínat na politiku. Politika je všechno, a proto se literatura i film plánovitě brání „…omezení… na popis naturalistické průměrnosti na jedné straně a únik do puntičkářství subjektivistického psychologismu na druhé straně.“ [6] Režisér Kolegajev neměl a nemohl mít ambice na mimořádné dílo, které se navíc realizovalo pro televizi, nikoli pro kina.
Pokud se zamyslíme nad referenčním významem díla, zjistíme jistou pochybnost. Dětství hlavních hrdinů probíhalo v době „nenáviděného“ carismu. Přesto se nám tato minulost jeví jako krásná. Nezkažené dětství není v podstatě ničím narušováno, ani gymnaziálním režimem, ani chudobou ukrajinského venkova. Záporní jedinci přichází až v části vyprávějící o dobrodružstvích na moři. Film není tedy propagandistickou šablonou a jeho „výchovná“ role je hlavně literární, nikoli ideologická.
Explicitní význam díla je dán svou nostalgií a snahou vymanit se ze stereotypu života. Dospělý život hrdinů je naplněn jen prací a vzpomínkami. Zatímco Žitkov je dobrodruh a nekompromisní bojovník, Čukovskij je snílek, který nám přibližuje dětství obou hrdinů. Kolegajev se nepochybně inspiroval zejména západoevropskou televizní kinematografií sedmdesátých let. Jeho film má styčné rysy s volným filmovým přepisem románu Jacka Londona Mořský vlk z roku 1971.[7] Tento seriál nám představuje život na lodi pod vedením nelítostného kapitána a zároveň líčí dětství se všemi jeho krásami a nesnázemi.
Není bez významu připomenou ještě jednu zásadní reminiscenci Kolegajevova filmu. Tentokrát se jedná jen o jednu scénu, kdy se námořníci po šťastném vymanění z bouře oddají řeckému tanci sirtaki známému z filmu Řek Zorba.[8] Tato ikonická scéna je téměř kopií a její význam tady jen podtrhuje snahu o evokaci něčeho krásného v životě, kdy promlouvají city. To je v podstatě implicitním sdělením filmu. Už jeho název На миг оглянуться … je nositelem jisté emoce. Krátké, ale detailní sekvence tváří mladých hrdinů, v prvním díle ještě s modřinami u očí, jsou v podstatě líbivé. Jejich mnohdy zašpiněné školní uniformy zvýrazňují jejich společenskou, ale i morální rovnost. Často běhají bosí, což symbolizuje jejich volnost a oproštěnost od konvencí.
Sirtaki. Reminiscence s filmem Řek Zorba je naprosto zjevná.
Poslední aspekt je symptomatický. Oba dospělí hrdinové žijí v období sovětského státu. Není specifikováno, jestli se jedná o dobu třicátých let (což je však logické), ale doba je nastíněna tak neurčitě, že můžeme věřit, že se odehrává v době realizace filmu, tedy v osmdesátých letech. Divák tak má možnost se lépe ztotožnit s dobou a sám s hrdiny se vypravit do slunného dětství nebo na rozbouřené moře.
S jistou nadsázkou můžeme Kolegajevovo dílo zhodnotit jako snahu o radost, kterou přináší mládí a dobrodružství, v čase, kdy padá listí ze stromů a vzduch se ochlazuje.
Poznámky a odkazy na zdroje
[1]Epstein, J., Poetika obrazů, Praha 1997, s. 69.
[2]Více pro srovnání Epstein, J., cit. d., s. 70-71.
[3]Epstein, J., cit. d., s. 117.
[4]https://www.culture.ru/movies/1630/na-mig-oglyanutsya
[5]Například Иностранка (1965), r. Konstantin Žuk a Alexandr Seryj, Дубравка (1967), r. Radomir Vasilevskij, Что там, за поворотом? (1980), r. M. Tolamčev.
[6]Lukács, G., Velcí ruští realisté, Praha 1948, s. 50.
[7]Režie Wolfgang Staudte
[8]Film režiséra Michalise Kakojannise z roku 1964.
Seznam literatury
Bordwell, D., Thompsonová, K., Umění filmu, Úvod do studia formy a stylu, Praha 2018
Epstein, J., Poetika obrazů, Praha 1997
Kasack, W., Slovník ruské literatury 20. století, Praha 2000
Lukács, G., Velcí ruští realisté, Praha 1948
Pipes, R., Dějiny ruské revoluce, Praha 1998
PhDr. Daniel Herman
Vystudoval historii a obor pedagogicko-psychologického zaměření na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval studium na Université Le Mirail v Toulouse a Institut fűr internationale Politik und Wirtschaft v Hamburku. Rigorózní zkoušku na téma antisemitismus přelomu XIX. a XX. století obhájil na Filozofické fakultě Ostravské Univerzity. Publikoval v Literárních novinách a na internetových serverech kukatko.cz a showbiz.cz. Zajímá se o literaturu, dějiny filmu i divadla a úpolové sporty (trenér III. třídy v zápase). O kinematografii 70. let XX. století měl cyklus přednášek na Katedře dějin umění a kulturního dědictví Filozofické fakulty Ostravské Univerzity. Jako dobrovolník vyučoval český jazyk u krajanských komunit v Moldavsku a na Ukrajině. Od roku 2016 spolupracuje s Českým centrem v Kyjevě jako lektor českého jazyka.
Téma článku
Sdílet tento článek
Link2Ukraine
Link2Ukraine je nezávislým zdrojem analýz, zpráv a expertních vyjádření, jejichž autory jsou akademici, vědci, experti a profesionální novináři. Nezávislí experti sdílejí na naší platformě své znalosti a poznatky o Ukrajině, což je důležité a potřebné především v době, kdy je veřejnost zahlcována přívalem fakenews a spoustou nevěrohodných zpráv. Původ námi publikovaných informací je vždy jasně specifikován.
