Kromě sféry vysoké kultury o sobě dali oděští Češi znát také jako zdatní podnikatelé. Čeští investoři ve sféře průmyslové výroby prosluli v Rusku během poslední třetiny 19. století zejména jako budovatelé podniků na zpracování potravin, zvláště másláren, mlýnů, pivovarů, cukrovarů, a také jako výrobci vysoce kvalitních hudebních instrumentů.[1] V Oděse byla zastoupena obě tato výrobní odvětví. Zvláštního věhlasu doznala „Česko-slovanská carská továrna výlučně privilegovaná na dechové hudební nástroje“, jejímž zakladatelem byl semilský rodák Josef Šediva. Šediva se v Oděse usadil ve druhé polovině 70. let, přičemž se zde zpočátku stal společníkem místní firmy na výrobu nátrubkových nástrojů. Roku 1882 se osamostatnil a založil vlastní továrnu na výrobu korpusů pro žesťové hudební nástroje, zatímco strojivo bylo dováženo z Čech. V době největšího rozkvětu Šedivova nástrojářská firma zaměstnávala na patnáct dělníků, z nichž někteří byli Češi.[2] Oděsa nebyla zvolena pro tuto činnost náhodně. Ve městě a jeho okolí sídlily četné vojenské posádky, tedy potenciální velkoodběratelé Šedivových výrobků. Šedivovi se v Oděse očividně vedlo, o čemž svědčí skutečnost, že v osmdesátých letech otevřel filiálku ve středoasijském Samarkandu. Firmě se dařilo také díky řadě zdokonalení nátrubkových nástrojů, jichž byl Šediva autorem, a za něž získal několik ocenění na mezinárodních výstavách. Po Šedivově smrti (1915) továrnu vedli ještě několik let synovci jeho ruské ženy, patrně roku 1917 však závod zanikl.[3]

Pivovarnictví se v Oděse počalo v masovějším měřítku rozvíjet především od poslední třetiny 19. století a to z větší části díky zahraničním investorům. Mezi nimi nechyběli, vedle Němců a Belgičanů, ani Češi. Z dobových materiálů není zcela jasné pozadí skutečnosti, proč byl na počátku 90. let 19. století nazván pivovarnický podnik, spadající pod „Jihoruskou akciovou společnost pivovarů“, „Bohemia“.[4] Lze se jen dohadovat, že tomu bylo z obdobného důvodu, jako o něco dříve v Minsku. České pivo prostě mělo již v této době v Rusku dobrý zvuk, úspěšně konkurovalo jiným zahraničním, zejména německým, producentům a bylo zárukou kvality. Kromě toho se dalo argumentovat i jeho „slovanským“ původem. Jako příklad již prokazatelně přímého českého angažování v oblasti vaření piva, lze uvést existenci „Oděského českého pivovaru“, který Oděsany zásoboval „českým pivem“ od počátku 20. století až do 30. let. Podle dostupných informací byli zakladateli a majiteli pivovaru krajané F. M. Sodom a I. I. Albrecht.[5] České pivo se údajně mezi místními těšilo minimálně srovnatelnému zájmu jako oblíbené pivo německé, pro nějž představovalo seriózního konkurenta (tamtéž). Do oděských restaurací bylo v poslední třetině 19. století exportováno i pivo přímo z Čech. Jak naznačují inzeráty v dobovém místním tisku, jednalo se zejména o pivo plzeňské.